O výzkumu konformity, který provedl Solomon Asch před více než půl stoletím, se lze dočíst v každé rozumné učebnici sociální psychologie (má svoji stránku dokonce i na české wikipedii). Pokusné osoby měly v tomto výzkumu vybrat z každé série tří čar tu, která byla stejně dlouhá jako referenční čára (jak tyto čáry vypadaly, můžete vidět v obrázku za odstavcem). Pokus probíhal ve skupinách, přičemž v každé z nich byl pouze jeden člověk skutečným účastníkem výzkumu. Ostatní byli pomocníci experimentátora. Asche ve výzkumu zajímal vliv jejich odpovědí na úsudek skutečné pokusné osoby. U části pokusných osob totiž pomocníci experimentátora odpovídali naschvál špatně. Jako stejně dlouhou čáru tak vybrali některou z těch, které byly evidentně odlišné. Účastníci výzkumu následně odpovídali taktéž ve zvýšené míře špatně, což je standardně interpretováno jako projev konformity. Výzkum konformity s využitím Aschovy procedury samozřejmě neskončil před půl stoletím, což se již z mnoha učebnic nedozvíte. Dvě nedávné studie si zde tedy popíšeme.
Problémem původních experimentů mohlo být, že využívaly pomocníků, kteří nemuseli být dostatečně věrohodní. Kazuo Mori tedy vymyslel elegantní způsob, jak se tomuto problému vyhnout. Když účastníci výzkumu přišli do místnosti, kde se prováděl experiment, obdrželi sluneční brýle jako ochranu proti záři projektoru, který byl využit pro zobrazování stimulů. Pokusným osobám nebylo ovšem řečeno, že brýle jsou polarizované. Polarizované brýle propouští pouze část dopadajícího světla, díky čemuž mohl být v experimentu promítán různým účastníkům výzkumu odlišný obraz. K pokusu byla vždy zvána čtveřice pokusných osob, přičemž jedna z nich dostala brýle s odlišnou polarizací než ostatní. Moriho zajímalo, zda tato osoba bude odpovídat stejně jako ostatní, kteří ve skutečnosti vidí jiný obraz.
První studie se zúčastnilo sto studentů vysokých škol. Procedura probíhala tak, jak bylo popsáno již výše. Ve dvanácti z osmnácti srovnání byla účastníkovi s odlišnými brýlemi prezentována jiná čára než ostatním. Příklad takovéhoto srovnání je vidět na následujícím obrázku (zelenou část levé čáry vidí pokusné osoby různě podle polarizace brýlí).
Počet chyb podle pořadí uvádění odpovědi lze nalézt na následujícím grafu – pokusná osoba s odlišnými brýlemi odpovídala vždy jako třetí v pořadí.
Jak lze z grafu vyčíst, třetí odpovídající, který viděl jinou délku čáry, udělal průměrně větší množství chyb než ostatní. Tedy alespoň pokud se jednalo o ženu. To je v protikladu s výsledky Asche, který používal jako pokusné osoby pouze muže a v jehož podobném experimentu tito muži udělali průměrně 4,4 chyby. Možný důvod pro nalezený rozdíl je v tom, že studenti v Aschově experimentu ostatní účastníky neznali. Ve zde popsaném výzkumu se studenti mohli navzájem znát a tendence odpovídat konformně tím mohla být snížena. Další rozdíl mezi studiemi byl kulturní. Nová studie byla provedena o více než půl století později a na rozdíl od Aschovy studie provedené v Americe využívala jako pokusné osoby japonské studenty.
V klasické proceduře Asche je náročné testovat konformitu dětí. Pro tuto proceduru je totiž důležité naučit děti v roli pomocníků při výzkumu spolupracovat a přesvědčivě pokusným dětem lhát. Tento problém při využití Moriho procedury odpadá. Mori a Aiko Hanayama tedy ve druhé studii sehnali sto prvňáčků a zadali jim výše popsaný úkol. Podobně jako v první studii dělaly i děti s odlišně polarizovanými brýlemi více chyb. Vliv ostatních dětí se ovšem projevil nejen u dívek, ale i u chlapců. Množství chyb bylo navíc u obou pohlaví podobné. Dívky pod tlakem ostatních odpověděly průměrně u poloviny srovnání špatně. Nicméně i prvňačky bez tlaku ostatních odpověděly průměrně častěji špatně než jejich dospělé kolegyně. Konformita mladších dívek byla tedy pouze o něco větší než těch starších (rozdíl mezi 3. odpovídající a ostatními byl 29% procent u prvňaček a 20% u vysokoškolaček). Konformita prvňáků byla oproti tomu výrazně vyšší než konformita vysokoškoláků (30% a -3% s použitím stejného výpočtu).
Nová procedura tedy odstranila některé nevýhody původního experimentálního postupu Solomona Asche. Poukázala také na některé možné rozdíly v konformitě mezi pohlavími a věkovými skupinami – alespoň v rámci japonské kultury. Čtenářům Drátěné opičky měla ale také ukázat, že i ve starých oblastech výzkumu se děje něco nového.
-- ŠtěpánMori, K., & Arai, M. (2010). No Need to Fake It: Reproduction of the Asch Experiment without Confederates. International Journal of Psychology, 45, 390-397. [pdf / abstrakt]
Hanayama, A., & Mori, K. (2011). Conformity of Six-Year-Old Children in the Asch Experiment without Using Confederates. Psychology, 2, 661-664. [pdf]
Zdroj prvního obrázku: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/47/Asch_experiment.png
Žádné komentáře:
Okomentovat